Bolest dneška
Tento text jsem napsala z velkého vnitřního přetlaku v dubnu 2018. Tehdy jsem ještě neměla webové stránky a postupem času jsem ho začala vnímat jako velmi pesimistický, a tak jsem ho nechala ležet „v šuplíku“. Ale teď, v tyto dny, jako by se téma opět dralo na světlo světa. A tak ho publikuji. A doplňuji o dokumenty ke shlédnutí. Je nutné přestat přivírat oči před tím, co není líbivé. A podívat se zpříma na to, jak se lidské bytosti chovají k planetě Zemi a jaké podmínky nastavují příštím generacím. Protože před tím neutečeme.
Dnes cítím hlubokou bolest. Bolest z té bezmoci, že jsme uvězněni v tomto polozničeném materialisticky zaměřeném světě. Z kohoutku teče rádoby čistá voda, která obsahuje mikroplasty, v běžném pečivu jsou herbicidy, oblečení, které všichni kupujeme, je plné bakterií a toxické chemie. Vzduch tady v Praze je druhý nejšpinavější v naší republice a, když chci zažít chvíli opravdového ticha a klidu, je to i na kopci u Strahova velký svátek. Každou chvíli tady někdo něco seká, mlátí zbíječkou, vrtá nebo něco podobného.
Když má člověk navíc malé dítě, které je úplně prodchnuté touhou žít, objevovat, hrát si, učit se, radovat se, sdílet… To důvěřivé stvoření, které tohle všechno zatím vědomě netuší, bolí to o to víc.
Tolik bych mu chtěla umožnit žít přirozeným způsobem života, svobodně, radostně, beze strachu. Dát mu čistou vodu a zdravé jídlo a nechat ho dýchat čistý vzduch, ale svět na to zatím není uzpůsobený.
Před pár dny jsem v televizi v dokumentu o turistice za IVF slyšela informaci, že když bude vývoj postupovat tak, jako doposud, budou muži kolem roku 2060 – 2070 úplně neplodní.
A já si kladu otázku, jak v tom máme žít? Co můžu svému dítěti nabídnout? Jak to mohu zvrátit? Kolik lidí nad důsledky našeho současného počínání vůbec nepřemýšlí, protože jsou chyceni v opakující se rutinně svých životů.
Jediná myšlenka mě uklidňuje – tělo je smrtelné, ale Duch je věčný. Jsme nezničitelní a tyto životní okolnosti jsou pouhé kulisy role, kterou zrovna teď hrajeme. A hlavně – věřím v pozitivní vývoj, věřím, že se lidstvo očistí a bude to chtít zažívat i na materiální úrovni. Že na Zemi zavládne mnohem větší harmonie. Sním o tom, že nám začnou vládnout vědomé bytosti namísto egoistických psychopatů. Že ekologické a etické smýšlení nebude luxusem, ale standardem.
A tak se staň!
K rozšíření svého vnímání světa doporučuji shlédnout alespoň některý z těchto dokumentů:
Before the Flood – Je s námi konec?
Home – Domov aneb Kam směřuje naše cesta
Napsat komentář