Moje poúplňkové znovuzrození

Tento článek píšu ještě začerstva. Unavená, zpomalená, ale hluboce vděčná.

Včera večer jsem se vrátila z třídenního kurzu s Ivetou Havlovou a jejím partnerem Karlem. Věnovali jsme se sdílení, konstelacím, cvičení, povídání a došlo mimo jiné i na rebirthing.

Tu techniku jsem znala, ale nikdy jsem ji sama na sobě nevyzkoušela. Asi proto, že jsem se bála, že na mě nebude fungovat, nikam se nedostanu a budu zklamaná. Ostatně, nebylo by to pro mě nic nového pod sluncem.

Naším společným záměrem bylo znovuprožití porodu. Když jsem přišla na řadu, začala jsem dýchat podle instrukcí. Po několika minutách jsem si bezmyšlenkovitě dala jednu ruku na krk a druhou na hlavu, přes obličej. Začala jsem zaklánět hlavu a otáčet se doprava. Postupně jsem dorotovala až na břicho. Přišel pláč, potom křik, obrovsky bezmocný křik, jakýkoliv dotyk, který mi připomínal pocit stísněnosti a omezení mě přiváděl k šílenství. Přesto jsem se pomalinku, postupně, sunula dopředu. Přes všechny ty intenzivní prožitky v tom byla určitá samozřejmost. Sunula jsem se po centimetrech ven, dusila jsem se, vzlykala, byl to reálný boj o život!

Když jsem se konečně prodrala ven, vnímala jsem, jak mě někam odnáší. Nebylo tam pro mě nic – ani dotyk, ani láska, ani ocenění mého obrovského úsilí. Nic, jen prázdno. Vtom jsem to zašeptala: „Nic nemá smysl.“ Absolutní marnost. Marnost a osamocení. Ležela jsem na břiše schoulená v pozici novorozence, zpocená, uslzená, absolutně vyčerpaná.

Tento hluboký proces, za nějž jsem obrovsky vděčná, mi pomohl vynést na světlo vědomí tři moje hluboce uložená přesvědčení: „Dusím se.“, „Jsem v pasti.“, „Nic nemá smysl.“

Jistě nikoho nepřekvapí, že tyto pocity zažívám v různých obměnách celý svůj život.

Psychiatr Stanislav Grof, M.D., Ph.D. se tímto tématem hodně zabývá a znovuprožití porodu považuje za obrovsky léčivé. Doslova říká, že jak se rodíme, tak pak celý život žijeme. Z nevědomé vrstvy naší psyché.

Německý psycholog a psychoterapeut Thorwald Dethlefsen jde ve svých teoriích ještě o krok dál a na základě mnohaletých zkušeností s regresní terapií a hypnotickými stavy říká, že se při porodu pouze přehrávají naše stará traumata z minulých životů.

A Iveta včera trefně poznamenala, že jak se rodíme, tak i umíráme, v případě, že celý náš život strávíme pouze sycením se zvenku a naše traumata aktivně nepoléčíme.

A kolo se uzavírá.

Včera mě následkem sobotního procesu bolelo úplně celé tělo, sotva jsem lezla, zanítil a opuchl mi krk, zahlenila jsem se, přišla obrovská únava. Dnes už mi je o něco lépe, ale pořád jsem hodně zpomalená. V mém systému probíhají hluboké změny a já jsem za ně neskonale vděčná. Ve svých 33ti letech jsem se znovuzrodila. Z bolesti, do přijetí, svobody a lásky.