Žít v proudu svého proměnlivého já
Můj život byl vždycky hodně dynamický. Změnu vnímám jako nutnou součást vývoje. I ta má ale své dílčí etapy.
Vypozorovala jsem, že na začátku se moje rácio vždy snaží ze všech sil udržet stávající status quo. Má mnoho „rozumných“ důvodů, proč to nechat být, nerýpat do toho, nedělat si zbytečné problémy. Hlavně ať máme pohodlí a bezpečí předvídatelného. Jenže paralelně se někde z hloubi dere impuls, který volá po změně.
A tak nastává různě dlouhé období vnitřního konfliktu, kdy jeden den má navrch rácio, druhý den duše, moje tělo se s tím pere a čeká na zázrak. Tím zázrakem je většinou něco, co můžeme nazvat jako „poslední kapka“. Něco nepřehlédnutelného, očividného, snad až do očí bijícího. Něco, po čem si oba „rivalové“ řeknou „A dost!“ a záčnou konečně táhnout za jeden provaz. A v tu chvíli vzniká prostor pro řešení. Tíha boje opadla a uvolnila se potřebná energie pro realizaci.
Nejde to uspěchat. Někdy je to otázka minut, někdy to zabere několik měsíců nebo dokonce let. Záleží na míře rezistence a vážnosti tématu. Je to proces. Přerod.
Pak je ale skvělé se s důvěrou odevzdat řešení. Mít vizi, jaké to bude, až už žádný konflikt nebude a náš život poplyne v souladu s naší hlubokou touhou, která to naštěstí nehodlala vzdát. A čím konkrétnější představa, tím víc nám jde Vesmír naproti.
A ta úleva, když tím projdeme, je nesmírná!
Napsat komentář